Norský buhund

(Norsk Buhund, anglicky Norwegian Buhund)

„Buhund je ostražitý ochránce domova i stáda!“

Norsky znamená slovo BU kůlnu nebo chlév a to napovídá k jaké práci se plemeno používalo dříve. Buhundův základní instinkt je shromažďovat stádo a hlídat domov a majetek. Je to velmi čiperný pes, který vyžaduje dost pohybu a pracovního vyžití. Svoji energii přenese i na svého pána. Stane se rychle rodinným příslušníkem, ovšem ponechává si svůj energický pohled na život. Zůstává vždy sám sebou a nikdy se stoprocentně nepodvolí.

Historie

Norské národní plemeno těchto špiců je známé již z dávnověku. Patří do skupiny grónských, sibiřských a kamčatských ovčáků. Norského buhunda vyšlechtili speciálně pro práci na farmě. Buhund se hodí pro jakoukoliv práci: buhundi pásli a zaháněli jeleny, ovce, krávy, chránili dvůr a také se používali jako tažní psi. Jemné city dovolují využívat buhunda i pro hon. Ve 20. letech 20. století se plemeno stalo velice známým také za hranicemi Norska, zvláště pak ve Velké Británii. Ale díky své odolnosti a pracovitosti se stále využívá k práci v Austrálii. Jde o plemeno služebních psů. A nyní se z něho stává i rodinný příslušník. Standardem FCI byl uznán v roce 1943.

Charakter

Norský buhund je velmi vytrvalý, odolný a skromný pes. Je energický, aktivní a také, jako většina špiců, se dosti hlasitě projevuje. Je vynikající stopař a hlídač. Svým temperamentem a nenáročností se stal velice populárním. Může žít venku stejně dobře, jako v bytě. Je připraven nahánět jakoukoliv drůbež či zvěř. Sport a plavání je mu vlastní.

Popis

Buhund je typický špic, lehce pod střední velikostí, kvadraticky stavěný, s pozorným a upřímným výrazem. Hlava je klínovitého tvaru, široká mezi ušima. Čumák buhunda je zašpičatělý. Pes má vztyčené špičaté uši. Končetiny norského buhunda jsou rovné a silné, přední končetiny mají přilehlé lokty. Ocas je krátký, silný a je nesen pevně zatočený nad hřbetem. Srst je středně dlouhá, rovná, hustá a přiléhající. Na krku, ramenou, hrudníku a zadních končetinách je nepatrně delší a hebká. Její základ je měkký. Zbarvení psa je nejčastěji krémové (pšeničné), ale také černé, červené nebo vlčí, zlaté, rezavé, s možnou černou maskou na čumáku, obvyklé jsou též malé bílé znaky na hrudi, hlavě, krku a končetinách.

Velikost feny je v kohoutku 41 – 45 cm a u psů je 43 – 47 cm. Váha je u fen v rozmezí 12 – 16 kg a u psů 14 – 18 kg. Dožívá se 12 – 15 let.

Standard plemene

Buhund patří podle standardu FCI do skupiny 5. – Špicové a primitivní typy, sekce 3 – severští hlídací psi. Číslo standardu je 237 / 09.08.1999 (Velká Británie). Oficiální zkratka v ČR je NB, LAP.

Péče

Vzhledem k tomu, že Buhund je velmi odolný, nepotřebuje přílišnou zvláštní péči oproti jiným psům. Samozřejmostí je kvalitní strava v přiměřeném množství. Dostatek volného pohybu je také nutností. Srst je potřeba čas od času ošetřit kartáčem.

Zvláštní péče: Větší pozornost bychom měli věnovat jen kartáčování ocasu a to zvláště při línání.

Výchova

Buhund vyžaduje důslednou výchovu a intenzivní kontakt s člověkem, s nímž dokáže komunikovat celou škálou nejrůznějších zvuků a gest. Norský buhund je dost sebevědomé a nezávislé plemeno, proto je výuka někdy těžší. Výchova musí být důsledná, jinak buhund využije každé možnosti chovat se, jak on chce. Pasení má ve své krvi tak zakořeněné, že s tím občas bývají problémy. Pokud je Norský buhund bez nějaké aktivity a práce delší dobu, může se chovat destruktivně. Výchova musí být pečlivá a násilím u něj moc nepochodíme. Pokud je pes dobře vychováván, může se z něj stát záchranář, vyhledávač drog nebo asistenční pes pro hluché.

VIDEA plemene Norský buhund

Pro videa s plemenem Norský buhund klikněte ZDE